Naše první prodejní akce - září 2010
9. 12. 2010
Dešťové kapky vytrvale bubnují na okenní tabulku a radar meteopressu neúprosně ukazuje další a další déšť. Sychravé a nevlídné počasí si pro nás připravil ten letošní Svatý Václav. Pytlíkuji již desáté náušnice a bavím se zvídavým pohledem naší Lucky. „ Jsou fakt pěkný,“ poznamenává moje třináctiletá neteř, jež zdědila tvořivé geny a jakákoliv kreativní činnost jí není cizí. Škoda jen, že zítra nemůže s námi. Vyrážíme totiž na naši první prodejní akci. Kdo? No přece já a Leni! Nerozlučná dvojka už od střední školy. Dvě nadšené šílenkyně, nejprve batikující, poté ubrouskující, a tak dále… Po prvních samostatných pokusech prosadit se na Fleru i jinde, teď dobudeme svět společně pod hlavičkou Le-Ja!
Budím se do zamračeného rána a pípající mobil jasně signalizuje Lenčiny obavy. „Jedeme?“ptá se mě již poněkolikáté, nachystaná na vše. Plním stařičkou a již dlouho odpočívající termosku horkým sladkým čajem, abychom se alespoň trochu zahřály. Nasedáme do „Titaniku“ (naše modrá felicie-combi s označením „Pacific“, kterou Lenka už kdysi lehce překřtila) a míříme směr Dejvice odevzdat babičce Lucku. Provazce vody, které nás na cestě provází, nevěští nic dobrého. Hlavně přežít, to je heslo dnešního dne. Může být však ještě hůř. Po krátké zastávce s babičkou zjišťujeme, že dál už Titanik prostě nejede. Ještěže Leni nebydlí daleko. Naloďujeme se tedy do její malé červené felicie a uháníme k benzínce. Světélko nádrže totiž výhružně bliká a další auto již v záloze není...J Ještěže s námi nejela Kristýna. Zřejmě by si myslela, že jsem blázni. Novou členku našeho „babího“ spolku, vyrábějící kouzelné svíčky vonící orientem, skolilo nachlazení. Po hodině cesty přijíždíme do Tochovic. „Kurva, nepřijdou mi lidi“ vyhodnocuje situaci pořadatel zdejších dostihů a oslavenec Vašek Chaloupka. Popíjíme první grog a zvažujeme místo pro stánek. Máme však hafo času a prohlídka stájí nám rozhodně neuškodí. V dobré náladě z příjemného přijetí místních čtyřnohých krasavců jdeme vybalovat. Po první hodině je nám tak trochu do breku - mnoho lidí se zastaví, o to žádná, sortiment však i nadále zůstává kompletní... „Příště si podobnou akci hodně rozmyslíme,“ konstatuje promrzlá Leni, když neplánovaně platíme dvěstě korun za pronajaté místo. Mizí první náušnice a nálada se vylepšuje. Zlom přichází s návštěvou Péti Štohanzlové, která od prvního okamžiku hlásá: „Na váš stánek se těším víc než na dostihy…“ Dárková kazeta mýdel, korálková sada zdobená jednoduchou drátěnou spirálkou a ještě pár drobností, tak vypadá nákup, který přilákává další a další zvědavce k našemu provizornímu stánku. A zatímco obdivuji v kočárku jemné rysy malé Sylvinky, prodává Leni několik triček, náramků i jednu luxusní růžovo-černou sadu. Nálada se rapidně vylepšuje nejen prodanými kusy, ale také čajem, který i přes několikahodinové skladování venku drží příjemnou teplotu. A když zmizí poslední paměťáčky za stravenky, je už úplně veselo. Nevadí nám ani myš, která naše snažení neúnavně monitoruje. Unavené, ale šťastné se vracíme domů. Výlet do Tochovic se zkrátka a jednoduše docela vydařil
